Podzim už zbarvil listy do barevného hávu,
dříve, než spadnou na rozmočenou trávu.
A ještě než listy na zemi tlejí,
mé srdce přetéká beznadějí.
I slunce vydalo se na dalekou pouť,
teď bude na zemi zahřívat jiný kout.
A vítr fouká a fouká
a do mých vlasů vplétá listí.
Pod stromem stojím,
studený déšť mi zkrápí tvář,
tu ve větvích zašumějí listy
a jakoby z dáli slyším hlas.
Vždyť stromy neumírají,
jen do jara se vyspí,
pak slunce probudí je
a v korunách zas rozpučí s listy.
Zpěv ptáků, rozezní svůj hlas…
Jdu cestou a pod nohami mi šustí listy,
v mých očích zase září jas.
Když tu náhle slunce rozzáří to zabarvené listí
a najednou je i podzim plný krás.
